Fríský kůň
7. 11. 2008
FRÍSKÝ KŮŇ
Fríští koně jsou známí méně,ačkoliv ve vlasti je jim věnována vroucí láska a velká pozornost.Ve skutečnosti černý frís,pocházející patrně z divokých lesních koní ,zaujímá v koňské hierarchii Evropy mimořádně významné místo.Ovlivnil mimo jiné i četná britská plemena jako Fellského či daleského poníka a shira. HISTORIE Již římský historik Tacitus (asi 55-120n.l.) zaznamenal údaje o fríském koni.Uznával starobylost a hodnotu těchto silných a všestraně užitečných zvířat,ale poznamenal,že jsou neobyčejně ošklivá.Toto plemeno se postupně stávalo mnohem ušlechtilejší a o tisíc let později je sedlali fríští rytíři a jejich němečtí sousedé
,účastníci křížových výprav.Frís si však zachoval své tradiční dobré vlastnosti-vytrvalost,skromnost,sílu a učenlivost.Plemeno se zlepšilo i s přílivem orientální krve,což byl výsledek kontaktu s pouštními koňmi během válečných tažení a později i záměrného křížení s proslulým andaluským koněm,který se ze Španěl dovážel do okupovaných nizozemských provincií během 80-tileté války.Poměrně menší fríský kůň byl po staletí chován ke všestrannějším a praktičtějším účelům než jednostranní těžcí váleční koně středověké Evropy.Byl také mnohem nenáročnější.Po několik posledních století se jeho všestrannost uplatnila v zápřeží i pod sedlem v zemědělských pracích.Není divu,že se tento kůň využíval nejen při zlepšování plemen v sousedních oblastech,ale i v chovu hřebčínském.V Marbachu(německý hřebčín),používali fríské koně už od 17.století.Díky zeměpisným podmínkám své vlasti se Frísové stali vynikajícími námořníky,stejně jako zemědělci.Jejich námořní obchod se netýkal jen dobytka,mečů,látek,ale i koní a přispěl tak k rozšíření plemene do vzdálenějších zemí.Norský dole gudbrantsdal je přímým potomkem fríského koně.Ve Velké Británii ovlivnil mnoho plemen.Frísové a jejich koně sloužili už ve starověku v pomocných jízdních kohortách římských legií v Británii a zústali zde usazeni ještě dloho po odchodu Římanů.Fríský vliv je zřejmý u daleských a fellských poníků a také u staroanglického čarného koně ze střední Anglie.Toto starobylé plemeno sloužilo kavalérii královského dvora za vlády Karla //.(1660-1685).Není pochyb o tom,že je ale daleko významnější jako předek koně shirského.Přes svou výjimečnost fríský kůň na počátku 20.století téměř vyhynul.Chovatelský svaz byl založen v roce 1879,ale popularita klusáků,mezi nimiž frís vynikal,vedla ke křížení za účelem zvýšení rychlosti na úkor původního typu.V roce 1913 zbyli ve Frísku jen tři hřebci.Plemeno zachránila druhá světová válka,kdy měli holandští zemědělci nedostatek vozidel i pohonných hmot,a proto se museli vrárit ke koním.Vážnou krizi prodělával chov fríských koní v 60.letech,kdy se chovná báze nesmírně snížila.Tato krize byla úspěšně překonána a chov fríských koní se rozšířil prakticky do celého světa.Svaz chovatelů fríských koní získal v roce 1954 titul ,,Královský''. DNEŠNÍ FRÍS Dnešní fríský kůň je vždy vraník a v kohoutku měří v průměru 152 cm.Je schopen tahat těžké náklady ve skromných podmínkách,anižby pozbyl kondici nebo svou bodrou ochotou,která z tohoto plemene dělá zvíře k pomilování.Frís se také používá k práci na venkově,chodí v postroji(často se zapřahá do tradiční historické fríské dvojkolky / sjees / )a pro svou pohyblivost a temperament se velmi cení jako drezurní kůň pro show.Dávno už ovšem minuly doby,kdy měl výsadní postavení v pohřebnictví.Dnes se uplatňuje spíš v cirkusové manéži.Od roku 1986 zajiš'tuje spřežení frísů rozvážku zboží u Harrodse,významného obchodního domu v Londýně. PŮVOD Tradiční oblastí chovu fríských koní je Frísko na severu Nizozemí.Ačkoli nebyli chováni na rozsáhlém území,jejich vliv daleko přesáhl rodné pobřeží.Frískou krev měli zakladatelé chovu oldenburského koně a také ve Velké Británii daleský a fellský pony a spolu s chladnokrevným shire těžili z příbuznosti s tímto plemenem.Prostředí doplněné pečlivým výběrem chovných jedinců vedlo ke vzniku velmi skromného a vysoce užitkového koně. POPIS TĚLA Výška:163cm hřebci, 156cm klisny Horní profil:Linie krku a hřbetu dělá frísa ideálního kočárového koně. Záď:Záď má charakteristický strmý sklon,ocas je poměrně nízko nasazen.Krátké zadní nohy vynikají silou a mohutností. Ohon:Hříva,ocas a rousy jsou husté a bujné. Trup:Dobře stavěné tělo s válcovitým trupem je kompaktní a plece s plochým,oblým kohoutkem jsou mohutné,ideálně přizpůsobené pro práci v zápřeži. Nohy:Krátké,silné nohy mají velmi čisté,velké klouby. Kopyta:Kopyta jsou nižší,plošší.Typickým znakem plemene jsou rousy na spodní části holení a na špenkách.
